Vítej ve Snových zemích

Tělo měl obludné, hrůzné,
obrovských rozměrů rostlé,
naběhlé zlobou a jedem,
zalité sraženou krví;
od hlavy k patě byl pokryt
krunýřem bronzových šupin
jak z plátů ocele zbrojí,
odolnou vůči všem zbraním,
pohrdal údery meče,
zásahy ostrého kopí.
Křídla měl jako dvě plachty,
ve kterých vítr se sbírá,
plnou svou mocí mu dává
k rychlému přeletu sílu.
Mohutný protáhlý ocas,
do stovky záhybů složen,
spočíval položen líně
na jeho dlouhém hřbetu.
Šupiny rudé a černé,
zdobí ten děsivý ohon,
na samém jeho pak konci
dvojice žihadel krutých:
je to dvé smrtících ostří,
předčících břitem svým ocel.
Bezedné čelisti jeho,
hotové ihned ho spolknout,
široce do kořán zely,
jak brána samotných pekel,
svítili v čelisti každé
tři řady železných zubů,
zbrocených ještě teď krví,
ostatky nebohých lidí, těch,
jejichž živoucí těla
před malou chviličkou pozřel.